Ing. Ladislava Černá, Ph.D.
vedoucí Laboratoře diagnostiky fotovoltaických systémů, Fakulta elektrotechnická, ČVUT v Praze
Vystudovala obor Elektrotechnika a informatika na ČVUT FEL. Již téměř 15 let působí jako vedoucí Akreditované laboratoře fotovoltaických systémů a také jako konzultant při Státním fondu životního prostředí. Kromě diagnostiky se zabývá zejména aplikacemi fotovoltaiky a vzděláváním v oblasti fotovoltaiky a akumulace.
Čím se odborně zabýváte na ČVUT a co Vás na Vaší práci nejvíce baví?
Ve svém profesním světě se zabývám fotovoltaikou, její aplikací v různých systémech a samozřejmě výukou. Fotovoltaika je velmi specifická v tom, že je nesmírně multioborová – člověk tedy dělá chvíli technologii, chvíli fyziku, pak ekonomiku, právničinu, energetiku a někdy vlastně tak trochu i politiku. A je to právě ta možnost střídat různé aktivity, která mě na tomto oboru baví nejvíce. Navíc se jedná o obor, který je nyní i poměrně blízký běžným lidem (spousta lidí má fotovoltaiku doma, skoro každý má solární kalkulačku nebo autíčko), a tudíž i výuka a případné workshopy jsou pro různé lidi – od dětí přes studenty až po specialisty z praxe. V tomto oboru se zkrátka člověk nikdy nenudí a pořád je spousta věcí, které se mohu učit.
Co Vás přivedlo k vědě?
V mém případě není věda ve formě základního výzkumu, ale v oblasti aplikací, tudíž to byly spíše vnější podněty, které mě k ní připoutaly. Vždy pro mě v životě bylo důležité dělat věci, které mají smysl. Když lidé z průmyslu chodili s reálnými problémy, bylo potřeba je řešit a hledání řešení je někdy opravdu veliká věda :-)
Jak se Vám daří sladit osobní a pracovní život?
Akademické prostředí je podle mě vlastně ideální prostředí pro sladění osobního a profesního života. Mám dvě děti, z toho jedno docela malé (4 roky), a jsem moc ráda, že není problém vzít s sebou kdykoliv dítě na pracoviště, protože to vlastně nikomu nevadí a naopak není problém s dítětem zůstat doma na home office, protože důležité je, zda je odvedená práce, a odkud, už tak podstatné zase není. Navíc je na fakultě vždy spousta hodných tet a strejdů, kteří v případě nouze dítě vyzvednou ze školky, pohlídají, nebo mu prostě jen občas dají čokoládu, když jde zrovna okolo :-) Stejná situace je i v případě, kdy chce člověk být časově flexibilní i z jiných důvodů – rodiče, kamarádi, partneři...
Doporučila byste vědeckou kariéru středoškolským studentkám? Pokud ano, proč?
Za mě ano, ale je fér říci i pár dalších věcí. Obvykle se mluví hlavně o pozitivech vědecké (nebo obecně akademické) práce. Je zde i několik aspektů, které by děvčata měla vědět předtím, než se pro kariéru vědce rozhodnou. Vědeckou práci nemůžete zavřít do šuplíku, v hlavě ji nosíte stále. Ve chvíli, kdy začnete být v oboru známí, nedají vám pokoj. Práce ve vědě je velmi nárazová, tedy větší svoboda v rozhodování o čase (nemáme „píchačky“) s sebou nese to, že občas musíte práci věnovat hodně hodin v kuse, i když vám to třeba zákoník práce zakazuje. Pokud tedy nějaké doporučení, tak asi toto: „Pokud jste založením ty, které potřebují mít hotovou jednu činnost a pak začít jinou, tak tuto kariéru raději nedělejte. Pokud máte rády nové výzvy, rády se učíte, nemáte rády stále se opakující činnosti (i když i ta je někdy nutná, tak se s tím smiřte) a je pro vás důležitá svoboda, tak neváhejte!“