RNDr. Jana Brotánková, Ph.D.
fyzička termojaderné fúze, vedoucí laboratoře PlasmaLab@CTU, Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská, ČVUT v Praze
Jana Brotánková vystudovala MFF UK a profesně vyrostla na Ústavu fyziky plazmatu AV ČR, na tokamaku CASTOR, za živé mezinárodní spolupráce. Brzy na to odjela na několik let do zahraničí (Indie, Austrálie), aby se vrátila do Prahy na FJFI, kde vybudovala PlasmaLab@CTU, laboratoř zaměřenou na výuku diagnostiky pro termojadenou fúzi, a stala se součástí výuky fúze. Ráda se věnuje i popularizaci, je v předsednictvu mezinárodní asociace pro vzdělávání ve fúzi FuseNet a předsedkyní České fyzikální společnosti.
Čím se odborně zabýváte na ČVUT a co Vás na Vaší práci nejvíce baví?
Moje parketa je termojaderná fúze. Konkrétně vývoj diagnostik pro termojaderné reaktory a zejména v poslední době to je i výchova nových fúzních fyziků a inženýrů. Ohromně mě baví fúzní fyzika a technologie: je to neuvěřitelně pestrý svět přes řadu oborů, od teorie přes modelování po experiment. Je to obrovská inženýrská výzva, pro mě je to jako žít ve sci-fi filmu, který se odehrává v realitě. Práci se studenty na FJFI ČVUT vnímám jako odměnu: zpravidla jsou to bystří, vysoce motivovaní mladí lidé, se kterými je radost spolupracovat.
Co Vás přivedlo k vědě?
Asi zvědavost, přirozená hloubavost a touha pochopit, jak funguje svět. Jako školačku mě třeba fascinovala populární kniha o astrofyzice od Jiřího Grygara. Během studia fyziky jsem pochopila, že na některé otázky neexistují jednoduché odpovědi, ale to už jsem byla jak ryba hozená do vody.
Jak se Vám daří sladit osobní a pracovní život?
To vůbec není snadná otázka. Ve chvíli, kdy je ve hře rodina, není to jednoduché. Na druhou stranu, sladit rodinný a pracovní život není snadné téměř nikdy. Člověk musí trochu vystoupit z některých konvencí. A obklopit se lidmi, kteří nepovažují ženu vědkyni za exotickou příšeru, ale za normální lidskou bytost.
Doporučila byste vědeckou kariéru středoškolským studentkám? Pokud ano, proč?
Pokud mají pocit, že je to jejich cesta, pak určitě. Je to krásná cesta, plná výzev, kde se člověk celý život učí. Já osobně jsem moc ráda, že jsem se po ní vydala, v akademickém prostředí jsem našla domov.